Ve starověkém řeckém městě Croton žil v 6. století před naším letopočtem chlapec Milo, který byl slabý a neměl žádné přátele. Všichni se mu posmívali, protože obecně přijímaným mužským ideálem v té době byl typ urostlého válečníka. Když toho měl nešťastník Milon dost, rozhodl se utéct do hor a nechat se pohltit vlky. Cestou narazil na skupinu pastýřů, kteří ho požádali o pomoc při péči o jejich dobytek. Milon souhlasil. Během dvou let z něj vyrostl statný mladík, vrátil se domů a přivezl s sebou na ramenou velkého býka. Všichni byli ohromeni. Myslíš, že se mu ještě někdo odvážil posmívat?
Podívejme se, co pomohlo Milonovi. Byla to pozitivní motivace, trpělivost a pravidelné cvičení po dostatečně dlouhou dobu. Moderní „stresologové“ rozlišují mezi pozitivním a negativním stresem, mluví o eustresu a utrpení a mají pravdu, i když je třeba vzít v úvahu to, co řekl ústy Hamleta již Shakespeare: „Nic samo o sobě není špatné ani dobré. . Vše přijímá vlastnosti našeho myšlení.“
Dá se žít bez stresu?
Profesor Hans Selye, otec teorie stresu, chápal stres trochu jinak než většina dnešních odborníků. Tvrdil, že bez stresu bychom stejně skákali po stromech, že stres je hnacím motorem vývoje! Ve své přelomové knize The Stress of Life podrobně vysvětluje, co je to „adaptační syndrom“ jako nejdůležitější fáze stresu.
Zkusme to pochopit na příkladu z běžného, každodenního života. Představte si, že každé ráno jedete do práce městskou hromadnou dopravou a ze zastávky dojdete na pracoviště snadno za 10 minut. Najednou dopravní podnik změní jízdní řád a váš autobus přijede na zastávku s 5 minutovým zpožděním. Pokud nechcete vstávat o 40 minut dříve a jezdit do práce dřívějším autobusem, musíte přidat do kroku. První dny se vám to asi nepodaří, ale za 7-10 dní si na nové podmínky zvyknete! Tato pozitivní zkušenost vám pomůže ve stále více stresujících situacích, které přirozeně vznikají v každodenním životě.
Co je generalizovaný adaptivní syndrom a jak funguje?
Geniálním objevem profesora Selyeho bylo, že takzvaný generalizovaný adaptivní syndrom je univerzální mechanismus, který platí v celém biologickém světě! Není divu, že na všech obydlených kontinentech a ve všech kulturách lidé vyhledávali a využívali léčivé rostliny, díky kterým úspěšně zkracovali dobu potřebnou k adaptaci na nové konfliktní situace. Takových rostlin je mnoho a říká se jim adaptogenní rostliny. Účinné látky, které obsahují, jsou adaptogeny.
Rhodiola rosea, adaptogenní rostlina v boji proti stresu
Podle záznamů z tibetských klášterů, které jsou starší než 1200 let, Tibeťané, kteří žili přes 100 let (a nebylo jich málo), používali adaptogenní rostlinu Rhodiola rosea. Tato bylina obsahuje dvě skupiny důležitých účinných látek, již zmíněné adaptogeny a druhou, neméně významnou, která patří do skupiny tzv. antistresory.
Jaké adaptogeny Rhodiola obsahuje a jak ovlivňují tělo?
Biochemické analýzy prokázaly, že Rhodiola obsahuje několik takových adaptogenů, např. rosavin, roserin, salidrosid, které se v jiných rostlinách nenacházejí. Adaptogeny pomáhají tělu rychleji se adaptovat na změněné faktory vyvolávající stres a účinné látky ze skupiny antistresorů snižují negativní vnímání stresu a nepříjemné doprovodné jevy, jako je bušení srdce, mdloby, pocit slabosti, nespavost, strach atd. .
Začneme-li výukou prof. Selye, měli bychom si uvědomit, že cílem našeho snažení by nemělo být žít život bez stresu (vyhýbat se problémům za každou cenu), ale měli bychom využít příležitostí, které poskytuje generalizovaný adaptační syndrom. „Století“ si soustavně zlepšovali zdravotní stav a stali se tak členy jejich klubu.
Neváhejte, lamové tibetských klášterů jsou moudří, mají bohaté zkušenosti a znalosti. Je pravda, že v úvodu zmíněný Milo neužíval Rhodiola rosea (v řeckých horách pravděpodobně neroste) a nemáme informace o tom, že by mu pastýři podávali jiné adaptogeny, ale možné to je. Úspěšným překonáním stresu byl ale dostatečně zdravý a vitální na to, aby se stal šestinásobným olympijským vítězem v zápase!
